Změna pohledu na sebe sama   (vše je možné změnit)

Kdysi jsem si myslel, že některé věci v mém životě jsou prostě "moje povaha". Určité reakce, myšlenky, které mě utvářely a které jsem opakoval, i když mi nebyly úplně k užitku a některé mi škodily. Bylo to zvláštní – měl jsem pocit, že můj život je skvělý i já jsem skvělý, ale zároveň jako by mě něco neustále drželo zpátky. 

A pak mi došlo, že v to, co od mládí věřím, že jsou moje myšlenky, reakce a vlastnosti, že to nejsem já. Byly to staré vzorce chování, které se mě držely a vyplavovaly mi do mysli myšlenky na které jsem nějak reagoval a díky tomu si vytvářel principy chování a základ mé osobnosti v kterou jsem uvěřil že jí jsem. Některé jsem si osvojil nevědomky, jiné vznikly jako obranný mechanismus. A i když jsem se jich v očích jiných lidí zastával, bránil si je a kdysi mi rozhodně pomáhaly, tak teď už byl čas si připustit, že mě vlastně už dlouhou dobu jen omezovaly. 

Rozhodl jsem se, že se jich zbavím. Již ne přes psychoterapeutickou analýzu nebo nekonečné přehrabování se v minulosti, ale přes skutečnou, přítomnou změnu. Každý krok jsem prožíval až do morku kostí a zpočátku to šlo ztuha. Návyky chování a má mysl byla velmi rigidní. Krok za krokem jsem začal rozmotávat to, co mě drželo zpátky. Po nějaké době jsem toho rozmotal tolik, že mi to umožnilo pustit celé mé pojetí sebe sama. Pustil jsem svou představu o sobě a připustil, že vlastně vůbec nevím kdo jsem a můj život jsem si nikdy netvořil, jen reagoval na podmety zvěnčí. (To je chvíle kdy odpustíte všem na které jste byli naštvaní v životě, protože chápete, že vše je o Vás samých a oni ve vašem životě jen sehráli roli jakou měli.) Najednou mi informace, které ke mně již chodili dlouhá léta skrze interakci s lidmi konečně začaly dávat smysl. Nyní jsem se jim nebránil a nevnímal je jako útok proti mě. Nyní jsem je jen přijímal a integroval. Začaly mi dávat nový význam a já díky nim měl možnost vystavět nové pojetí sebe sama i světa ve kterém žiju. Dostal jsem nástroj jak si stvořit svět jaký byl jen v mých snech. Věci v životě se konečně začaly měnit. Lehčí rozhodování. Méně vnitřních bojů. Víc prostoru pro radost a tvoření si svého života ve větší lásce, radosti, úctě a respektu k sobě. 

Dnes už vím, že spousta z toho, co si neseme, není neměnná součást nás samotných. Že změna téměř čehokoliv je možná. Někdy stačí jen dobrý impulz, jinak se podívat na danou věc, správně položená otázka, nebo prosba pomoci k tomu správnému člověku ke kterému vás to táhne, Vás může vyvézt ze snění na startovní čáru reálného života. 

Pokud jste něco podobného zažili, budu rád za sdílení vaší zkušenosti. Stalo se Vám někdy, že jste se takto probudili a zjistili, že vše, v co jste věřili ve vašem životě byl jen sen? Uvědomili jste si, že vše, co berete jako "dané", vlastně není?