Důležitost nonverbality ve výchově

V konzultacích s rodiči se často zaměřujeme na téma výchovy dětí. Bavíme se o tom, jakého člověka by chtěli ze svého dítěte vychovat a jaké by měl mít vlastnosti a charakter. Téměř každý rodič, chce pro své dítě to nejlepší. Shodují se v tom, že chtějí, aby jejich děti byly šťastné, charakterní a láskyplné bytosti se srdcem na "pravém" místě. Názory, jakými "výchovnými metodami" toho dosáhnout, už tak jednotné nejsou. Knih o výchově a ne-výchově dětí je mnoho, ale která kniha a která výchovná metoda je pro Vás ta správná?

Velmi často rodiče vychovávají děti skrze verbální projev. Je to samozřejmě důležité, ale zapomínáme na něco stejně důležitého, ba dle mého názoru daleko důležitějšího, a to je nonverbalita. Díky mnoha studiím už víme, že to, co v interakci s lidmi převážně vnímáme je nonverbalita. Z verbálního projevu je schopno dítě za nejideálnějších podmínek vnímat maximálně 20 % sděleného. Z nonverbálního projevu, si dítě odnese zbylých 80 %, které jsou pro jeho výchovu zásadní. Snažím se tím říct, že naše činy, naše gestikulace, intonace to, jak se cítíme, jak jsme naladěni, a to čím jsme, naše dítě ovlivňuje více než to, co se jim snažíme slovně vštěpovat. Pokud teda chceme dítě vychovat k nějakému "obrazu", tak nejlepší cesta je stát se tímto "obrazem". Tedy začít u sebe a sám být tím, čím chceme, aby se naše děti staly.

Děti na svět rodí jako čisté nepopsané listy papíru. Jak říkal už i Aristoteles rodí se jako tabula rasa. Postupem času a vývoje se ladí na naší frekvenci. Jde tedy z onoho nepopsaného listu do lidství. Jejíž představiteli jsme se stali mi, rodiče. Jelikož jsou na nás plně závislý a mi jsme ti, kteří jim zaručují jejich existenci, tak nás vnímají jako modly a stávají se našimi kopiemi. Zcela výjimečně se jim na nás něco tak moc nelíbí, že dokážou konkrétní věc změnit v její pravý opak a tím se stanou (například, když se jim nelíbí, že jsme agresivní na lidi, tak agresi otočí na sebe a lidi budou mít rádi).

Takže, pokud se Vaše dítě snažíte pořád dokola něco naučit a výsledek se stále nedostavuje, pak Vám garantuji, že to ani Vy sami, nebo Váš partner nežijete. Zkuste se podívat nato, co Vám dítě ve Vás zrcadlí a na čem byste mohli zapracovat. Pokud to změníte a začnete to žít, pak nemusíte zdlouhavě dítě slovně něco učit. Prostě se tím stane bez jakékoliv Vaší další námahy. To je za mě pravá podstata ne-výchovy. Dítě se vychová samo k obrazu Vašemu. Samozřejmě tím neříkám, že nemáte vychovávat slovem. Naopak, pokud svou vnitřní změnu podpoříte slovním vyjádřením, pak proces přeměny u dítěte bude rychlejší.

Uveďme si pro jasnější představu jeden příklad z praxe:

"Pro děti bych udělala všechno. Jsou pro mě na prvním místě. Pracuji od rána do večera, abych jim mohla zaplatit soukromou školu, ty nejlepší kroužky rozvíjející jejich individualitu a výlety do přírody atd. Mám radost z toho, že se mají dobře, ale prosím pomozte mi, abych to vydržela. Velmi mě to unavuje a pak jsem na ně protivná".

Co tímto dětem opravdu říkáme? Maminka nemá v souladu to, co říká a co činí, takže dítě bude věřit více tomu, co se opravdu děje, a to jsou činy. Učí se tím, že peníze jsou prioritou a jsou často důležitější než ony samy. Maminka na ně reálně nemá čas. Je vyčerpaná, a tak stačí maličkost, aby na děti byla nepříjemná. Taky je tím maminka učí, jak mají pracovat se svou energií. V tomhle případě nedbat nato, jak s ní zacházíme, prostě se zakousnout a makat pro blaho svých dětí. Tím se děti naučí odpojit od sebe sama, od vlastních potřeb i pocitu štěstí. Můžeme dětem říkat, jak je milujeme a že jsou na prvním místě, ale když děláme něco jiného, tak pro ně ta slova mají jen malý význam. Pokud se to bude opakovat, tak ztrácejí ve Vaše slova důvěru a přestanou Vás poslouchat. Taky se mohou naučit, že láska znamená obětovat své štěstí, svůj vnitřní klid a lásku na úkor jiných.

Když si to shrneme. Nejdůležitější je podívat se, zda máte v souladu to, co říkáte slovy s tím, co říkáte činy. Taky nahlédněte na to, co Vám dítě svým chováním zrcadlí a poté na tom zapracujte. Tímto docílíte změny u dítěte efektivněji než slovem, které by bylo nežité, protože se stane jen tím, čím ve skutečnosti jste. Je dobré mít na paměti, že dítě přichází na svět jako tabula rasa a to, co se naučí ve svém raném věku, se do něj zaryje nejhlouběji. V dětství se učíme převážně nápodobou od rodičů, které vnímáme jako modly. Chceme se jimi stát a taky staneme. Pokud chcete dětem pomoci, pak je třeba začít u sebe a být pro ně tím nejlepším možným vzorem. V případě těžkostí Vám může pomoci pohlédnout na danou situaci očima dítěte. Vžijte se do svého dětství a podívejte se nato, co jste v takových situacích potřebovali Vy od svých rodičů. Nakonec zjistíte, že těch věcí není moc, že těch nejdůležitějších věcí je jen pár a jsou to ty nejzákladnější věci jako je pozornost, přijetí, důvěra a láska. Pokud Vám to nejde, tak nezoufejte je velmi náročné dívat se na situaci očima pozorovatele, když jste v tom emocionálně zakomponováni jako rodiče. V takovém případě se na mě můžete kdykoliv s důvěrou obrátit a já Vám přeložím, co vám děti říkají tím nevhodným chováním, které se Vám nelíbí a kde je ten zakopaný pes.