Cesta z kruhu bludných myšlenek

Když jsem byl mladší, měl jsem pocit, že mi svět hází klacky pod nohy. Pořád se mi něco nedařilo a já se v tom cyklu točil jako ve víru, ze kterého nešlo vystoupit. Obviňoval jsem rodiče za to, jak mě vychovali, bývalé partnery za nevydařené vztahy, šéfa za to, že mě nedocenil. Čím víc jsem si stěžoval, tím víc jsem se utvrzoval v tom, že můj život je výsledkem okolností, které nemůžu ovlivnit.

Pamatuju si jednu konkrétní situaci. Měl jsem za sebou dlouhý den v práci a doma mě čekal nepříjemný telefonát. S někým jsem se pohádal, a ještě dlouho poté mi v hlavě běžely myšlenky plné křivdy: "To on je na vině! Jak si to mohl dovolit?!" Byl jsem naštvaný, dotčený a v duchu si přehrával, co bych řekl, kdybych měl ještě jednu šanci. Celý večer a následující dny mě ti myšlenky svazovali a negativně ovlivňovali moji náladu. Utápěl jsem se tím tak dlouho, až jsem byl sám na sebe naštvaný, že to ve mně je tak dlouho a nedokážu to přejít jako normální lidi. Pro někoho to byla jen hádka a za 5 minut nevěděl o co jde. Pro mě to byl boj se svou myslí na několik dní.

Pak přišel moment, kdy jsme se na sebe tak naštval a řekl si a dost. Tohle už nechci zažívat. Chci ty myšlenky zastavit. Musím něco změnit a podívat se na všechno nějak jinak. Zeptal se sám sebe: Jak se nato můžu podívat jinak? Co mi tyhle opakující se situace říkají? V každé obviňuji někoho za něco, takže když to chci jinak, tak co to obrátit na sebe a podívat se na svou vlastní odpovědnost? Co to teda říká o mně? Proč mě to tak štve? Proč se pořád dokola dostávám do podobných konfliktů? 

Najednou mi došlo, že moje zloba na ostatní mě drží v pasti. Místo toho, abych hledal řešení, jsem se jen krmil pocitem křivdy. A tak jsem začal zkoušet něco jiného. Vždycky, když mě přepadla negativní myšlenka, otočil jsem ji naruby. Když jsem si říkal "To je jeho chyba!", přetavil jsem to v otázku: "Jakou část odpovědnosti mám já? Co to říká o mě?" Když jsem si stěžoval, že mě nikdo neoceňuje, ptal jsem se sám sebe: "Dávám sobě a druhým dost uznání? Proč ho nemám a jak si ho můžu dodat?"

Byl to pomalý proces. Někdy se mi do toho nechtělo a bylo snazší zase ukázat prstem ven, než hledat svou vlastní cestu a řešení na své nedostatky. Ale čím víc jsem si uvědomoval, že každá moje myšlenka je jen ukazatel směru, kde můžu odblokovat něco co mi již neslouží a zároveň je následně převézt tam kam chci a tím si tvořit život tak šťastný a spokojený, jak chci. (Můžeme tomu říkat proces směřující k pozitivnímu myšlení, který se v současnosti milně praktikuje tak, že jen zametete pod koberec vše špatné a myslíte na to pozitivní a doufáte ve změnu, která zákonitě nepřijde anebo bude jen dočasná, protože ono zametené pod koberec si najde dřív nebo později cestu ven a projeví se ještě ve větší míře)

A tak jsem postupně zjistil, že tam, kde jsem dřív viděl problém, se ve skutečnosti skrývalo řešení. Když jsem přestal obviňovat, získal jsem sílu věci měnit. Když jsem přestal lpět na křivdách, najednou bylo snadnější odpustit. A když jsem přestal živit negativní myšlenky, začal jsem vnímat, kolik radosti mi život ve skutečnosti nabízí.

Byla to cesta, která stála a stále stojí za to.